Alice Cooper a její minulost

Alice Cooper

Původně jsem asi půl roku spolu se sousedkou krmil jinou kočičí tulačku. Byla černá jako bota a viděl jsem ji všeho všudy dvakrát. Pak se prý začala mrouskat a zmizela. Možná našla nový domov, možná si užila kočičí lásku a teď nese kočičí následky. Těžko říct. Ale i tak jsem jí stále nosil do mističek vedle baráku čerstvou vodu a granule a vždycky jsem byl rád, že jsou misky prázdné. Jenomže jednoho dne jsem zjistil že k jejímu stolu chodí hodovat hladové kačeny a několik večerů jsem tak na milou černovlásku marně čekal s miskou žrádla v ruce. Až jednou se za mými zády objevila ONA! Velká kočka s chraplavým hlasem. Pravda, trochu znejistěla, když mě viděla u místa s potravou. Ale já ji pozval k večeři a ta kočka to ani nesnědla, protože si mě hned oblíbila a pořád se ke mě chodila tulit a děkovat mi za tu dobrotu. Porci granulí na dva dny slupla jako malinu a ještě hodinu měla zájem o toho dvounožce s potravou. Pak ale zamňaukala a zmizela ve tmě. Ráno na mě čekala u vchodu a podle slov souseda už od svítání okukovala všechny kolem sebe až se dočkala. Hned jsem jí skočil domů pro něco na zub a vyrazil za výdělkem. Večer, když jsem se vracel, čekala na mě zase. A takhle to šlo asi týden. Ráno a večer a občas už odpoledne si mne našla klidně i pohledem na balkon. Jenže to dobračisko sebou začalo na dvůr tahat i partu potkanů a několik kachen, které vždycky ochotně nechala jíst ze svých misek.

Spřádal jsem celou dobu plány na její domestikaci a hledal v odborných článcích, jak se chovat k toulavé kočce. Zbavil jsem jí několika přežraných klíšťat a od sousedů se dozvěděl, že si naklonila hlavně paní sousedky z posledního patra a z protějšího domu. Tenhle styl života se jí asi začal zamlouvat a mnozí jsme ji začali mít opravdu rádi a ona přijala jméno Elis, na které reaguje. Uběhl další týden a já byl připraven vzít ji v úterý 19.4. k veterináři a začít s domestikací. Vše ale urychlilo několik stížností pejskařů, jejichž ňufánci se mnohem urostlejší Elis báli a tak je jejich páníčkové museli nosit na opačný konec ulice. Navíc tomu hodně pomohl i potkaní gang hodující u misky se zbytky nedojedené konzervy. Elis tedy za pomoci paní z protějšího domu putovala do přepravky a čekala jí první noc v novém domově, do jehož oken několikrát hleděla. Se Šmoulinkou už se trochu znala a musím uznat, že její přijetí proběhlo obdivuhodně v klidu. Jen ke mě teď moc důvěry nepojala, protože to zatím asi bere jako akt zrady. Nechá se nakrmit, pohladit, pak prosedí dlouhé hodiny u otevřeného okna a večer, když se v bytě rozhostí tma a ticho, přijde její pláč. Nudí se a žádá pozornost. Té má přes den doufám dost.

 

You may also like...